Matka Země

   Matka Země nebo také důvěrně matička Země... pročpak tohle asi říkáme? A říkáme to zcela podvědomě a docela běžně, ale co za tím vězí? Není v tom nic světoborného, jen je třeba si uvědomit, že Země je živý organismus, a že bez ní bychom byli namydlení. A protože ona je o nějaké ty miliardy pátků starší, než my, jsme zákonitě jejími dětmi. A to dětmi hodně nezbednými, se svou Matkou, jako jediní, žijeme v té nejmenší a nejnižší symbióze ze všech organismů, ať už jsou z říše živočišné nebo rostlinné. Kutáme do ní, drancujeme jí a mnoho toho nevracíme, leda tak hory a hory odpadu, s kterými si musí poradit. A já se ptám, kam až sahá míra její trpělivosti? Rozlobí se na nás tak, jak se kolikrát rozlobila naše člověčí maminka a potrestá nás i přesto, že nás vroucně miluje? Nechť si každý odpoví sám, a sám také rozhodne kde by mohl být Matce Zemi nápomocen, co by pro ní mohl a chtěl udělat, nemávat rukama a říkat, že sám a jediný stejně nezmění nic...ale ano, změní, přinejmenším sám sebe, a protože příklady táhnou časem se začne měnit i jeho okolí. A v globále vzato jako lidstvo stojíme za pendrek, jenom hamty, hamty, hamty...